V bezpečném prostředí, s podporou asistentů a zážitkovou formou výuky se zrodili mladí zachránci. A s nimi i obrovská porce radosti, sebevědomí a hrdosti. Tento projekt vycházel z přesvědčení, že zážitková první pomoc není jen o technikách, ale je i o emocích, odvaze a víře ve vlastní schopnosti. A právě tyto hodnoty jsou klíčové zejména u lidí, kteří v životě často bojují s bariérami, které si ostatní ani neuvědomují.
Dnní stacionáře:
Denní stacionáře jsou místem, kde se lidé učí posilovat své schopnosti, překonávat nejistotu a hledat způsoby, jak zvládat běžné i náročnější situace. V průběhu různých aktivizačních programů získávají dovednosti, které jim pomáhají lépe se orientovat v životě a nacházet vlastní jistotu. Když však dostanou možnost prožít si roli toho, kdo dokáže pomoci druhému v nouzi, byť jen v modelové situaci, často se objeví nový rozměr jejich sebevnímání.
A právě tomu se věnuje zážitkový projekt Pomoci může opravdu každý, který klientům umožňuje vyzkoušet si základní reakce při první pomoci prakticky a v bezpečném prostředí.
Kurz není zaměřen na složité techniky ani na dokonalost provedení. Místo toho klade důraz na porozumění běžným situacím, které mohou nastat. Například mdloba, dušení nebo okamžik, kdy je potřeba zavolat pomoc. Vše probíhá v postupných krocích, s podporou instruktora a s ohledem na individuální tempo každého. To umožňuje zapojit se i těm, kteří si nejprve nejsou jistí, zda se zvládnou do situace aktivně vložit.
Emoce, empatie a zapojení naplno
Na začátku bývá vzduch spíše pozorný a opatrný. Všichni sledují, co se bude dít, a čekají, jaký prostor budou mít. Jakmile se ale ukáže, že se nikdo nehodnotí podle rychlosti nebo dokonalosti, začnou se postupně do scén zapojovat i ti, kteří zpočátku pozorovali zpovzdálí. A právě tyto první pokusy bývají důležité. Drobné kroky otevírají možnost zjistit, že i jednoduchá reakce může být užitečná.
Postupem času se v projevech účastníků začala objevovat větší jistota, třeba ve chvíli, kdy jeden z nich poprvé nahlas a bez zaváhání pronesl: „Volám záchranku, ten člověk nedýchá.“ Nešlo jen o zopakování naučené věty, ale o moment, který ukázal, že i jednoduchá reakce může mít svůj význam. Navíc se ukázalo, že ani po dvou hodinách se nikdo nenudil! Atmosféra zůstala soustředěná, zapojená a přirozeně živá. Mnozí účastníci by rádi pokračovali dál, což jen potvrdilo, že když mají lidé možnost bezpečně si vyzkoušet různé situace, často zjistí, že pomoci může opravdu každý ve svých možnostech a s podporou.
Heimlichův manévr bezpečně a s úsměvem
Trénink uvolnění dýchacích cest při dušení patřil k těm, které přirozeně upoutaly pozornost všech. Postup byl vysvětlen krok za krokem, s podporou instruktora, aby si ho mohl každý bezpečně vyzkoušet. První pokusy byly opatrné a spojené s hledáním správného provedení, ale s opakováním začalo být jasnější, co je v takové situaci důležité. Po jednom z nácviků někdo s lehkostí poznamenal: „Já jsem zachránil paní, co se dusila.“ A přestože šlo jen o modelový příklad, bylo zřejmé, že porozumění postupu mělo pro všechny svůj význam.
Společně to šlo lépe. A ve větší pohodě.
Projekt Pomoci může každý nebyl postaven jen na samotných nácvicích, velkou roli v něm hrála atmosféra vzájemnosti. Postupně se ukázalo, že když se lidé cítí bezpečně a mají možnost se zapojit vlastním tempem, začnou se více povzbuzovat navzájem. Vznikl pocit sounáležitosti, ve kterém měl každý prostor zkusit svůj krok bez obav z hodnocení. Všichni si tleskali při zdolaných situacích, ať už šlo o malé nebo větší pokroky. Sdílený smích i potlesk se staly přirozenou součástí průběhu – ne jako povinná reakce, ale jako spontánní výraz toho, že je společné učení jednodušší a přístupnější, když na to člověk není sám.
Síla certifikátu: když papír znamená víc než jen závěr dne
Závěrečná část kurzu měla svůj vlastní klid a atmosféru očekávání. Každý z účastníků obdržel certifikát Mladý zachránce jako symbol toho, že se do programu aktivně zapojil a prošel jednotlivými situacemi. Na první pohled to mohl být jen papír, ale pro mnohé představoval potvrzení, že dokázali něco dokončit od začátku do konce.
Bylo vidět, že pro některé má certifikát osobní hodnotu – někteří si ho chvíli jen v tichosti prohlíželi, jiní ho s radostí ukázali kolegům nebo si přáli společnou fotografii na památku. Nebyl to konec kurzu, ale spíš moment, kdy se uzavřela jedna zkušenost a zůstala po ní pozitivní stopa.
Takové zakončení ukazuje, že i relativně krátký zážitkový kurz první pomoci může mít pro lidi s mentálním či kombinovaným handicapem význam – nejen tím, že je naučí základní kroky, ale hlavně tím, že jim dá pocit zvládnutého úkolu. A právě ten bývá často důležitým impulzem k dalšímu rozvoji.
Pokud pracujete s klienty, pro které hledáte aktivity podporující jejich sebejistotu, samostatnost a schopnost reagovat v běžném i nečekaném dění, může být podobně vedený kurz hodnotným obohacením nabídky vašeho zařízení.
Chcete zjistit, jak může tento program obohatit vaše klienty? Ozvěte se nám.
