Když se mluví o první pomoci, většina lidí si vybaví resuscitaci, bezvědomí nebo stabilizovanou polohu. Ale málokdo si uvědomí, že kromě fyzických zranění existují i ta neviditelná, psychická. Stres, panika, zmatení, pocity viny, úplné odpojení od reality. Tělo funguje, ale duše zůstala zaseknutá v minutě nehody. A právě tehdy přichází na řadu první psychická pomoc.
Co je první psychická pomoc
Auto stojí napříč silnicí, světla ještě blikají. Jeden člověk sedí opřený o svodidla a zírá do prázdna. Dýchá, ale nemluví. Na první pohled nevypadá zraněně, přesto je z něj cítit napětí. Kolem něj chaos, sirény, telefonující lidé, křik. Kdo k němu přisedne, často neví, co říct. A přitom právě v té chvíli může pár obyčejných slov nebo ticho znamenat obrovský rozdíl. první pomoc je způsob, jak pomoci člověku zvládnout první minuty po mimořádně stresující události. Nejde o terapii ani o hluboké rozebírání toho, co se stalo. Je to okamžitá podpora a stabilizace. Jednoduchá, lidská, založená na přítomnosti, klidu a empatii.
Cílem není člověka „zklidnit“ za každou cenu nebo ho rozveselit. Jde o to, aby se necítil sám, aby měl jistotu, že s ním někdo zůstává, dokud nepřijede odborná pomoc.
Jak poznat, že ji někdo potřebuje
Někdy je to zřejmé: člověk pláče, křičí nebo se třese. Ale často je reakce skrytá.
Zírání do prázdna, nepřítomný pohled, monotónní řeč, úplné ticho nebo opakování jedné věty dokola.
Někdo může působit klidně, ale uvnitř prožívá chaos.
Jiný reaguje agresivně, hádá se nebo utíká – a přitom jde jen o těžkou stresovou reakci, ne o nevděk.
A i když si nejsi jistý, jestli jde o „psychický šok“ nevadí.
Stačí, když zůstaneš nablízku. Tichá přítomnost, klid a lidský kontakt jsou často víc než dokonalá slova.
Pomoc, krok za krokem
Zůstaň klidný
Kdo chce uklidnit druhého, musí nejdřív uklidnit sebe. Tvůj klid, tón hlasu, pohled a pomalý dech dávají druhému signál, že situaci lze zvládnout.
Mluv klidně, stůj stabilně, dýchej pomalu. I tvoje energie může být první „léčivou dávkou“.
Zkus navázat kontakt
Nepřistupuj jako zachránce, ale jako člověk k člověku. „Dobrý den, jmenuju se Petr. Jsem tady s vámi.“ Tahle jednoduchá věta často stačí. Pokud nereaguje, nevadí. Mluv klidně dál nebo zůstaň potichu. Někdy má ticho větší sílu než tisíc slov.Respektuj osobní prostor, dokud tě sám nepustí blíž. Pokud odmítá kontakt, respektuj to! Není to nic osobního.
Zajisti pocit bezpečí
Člověk v šoku potřebuje vědět, že už mu nic nehrozí. Pomoz mu odejít z dosahu hluku, kouře nebo chaosu. Ujisti ho:
„Jste v bezpečí. Pomoc je na cestě. Nejste na to sám.“
To jsou jednoduché, ale účinné věty, které dávají oporu v nejistotě.
Vyhýbej se větám jako „nic se nestalo“ nebo „už je to za vámi“ Protože jeho tělo ani mysl to tak ještě necítí!
Dej prostor emocím
Pláč, třes, ticho, i zmatečné věty, to vše je v pořádku.
Nesnaž se emoce zastavit nebo je popírat.
Místo „Neplačte“ řekni: „Je v pořádku, že pláčete, nebo jen plačte, jsem tu s vámi. Každý reaguje jinak.“ Pokud se rozčiluje nebo nadává, neber to osobně.
Jen když by se začal ohrožovat, třeba chtěl odejít do nebezpečí nebo si ublížit, pokus se ho zadržet
Pomoz mu vrátit se k realitě
Až se trochu stabilizuje, pomoz mu zorientovat se v přítomném okamžiku.
Výborně fungují jednoduché otázky:
„Víte, kde teď jsme?“
„Máte u sebe telefon?“
„Můžu někomu zavolat?“
Můžeš nabídnout i praktickou pomoc: vodu, deku, kabát, židli. Tyto drobnosti dávají člověk ztracenému v chaosu pocit kontroly. Až dorazí záchranáři nebo policie, zůstaň s ním, dokud si ho nepřevezmou. Neodcházej dřív, než víš, že o něj někdo další pečuje.
Na co si dát pozor
- Nepřeháněj utěšování. „To bude dobré.“ „Pomoc tu bude za minutku“
- Neptej se příliš. „Co se stalo?, Jak se to stalo? Kdo to způsobil? “ Stejně to neví a nebo nemá sílu na to odpovědět
- Netlač na výkon. „Musíš se sebrat.“ Ne, nemusí!
- Neignoruj tiché lidi a děti. Mnohdy reagují jinak, ale prožívají stejně silně.
- Nepřebírej odpovědnost za jeho stav. Tvoje role je být s ním, ne ho „vyléčit“.
Co si z toho odnést
Na našich zážitkových kurzech první pomoci často vidíme, že největší nejistota nepřichází ve chvíli, kdy má někdo resuscitovat, ale když má mluvit s člověkem, který pláče nebo se třese.
Při nehodě zachraňujeme tělo, ale často zapomínáme na duši.
Psychická první pomoc není o správných slovech, ale o tom, že člověk v nouzi cítí, že na to není sám. Být mu oporou, když se svět druhého člověka právě rozpadá.
Nepotřebuješ diplom, aby tvoje přítomnost pomohla. Stačí klid, empatie a odvaha zůstat.
Až jednou potkáš někoho, kdo sedí u silnice, zírá do prázdna a dýchá přerývaně, možná si vzpomeneš:
Že někdy stačí jen říct: „Jsem tady s vámi.“
Chcete si vyzkoušet jak by jste u nehody reagovali Vy ? Ozvěte se nám a společně vybereme ten nejvhodnější kurz pro Vás
